sobota 19. prosince 2009
čtvrtek 5. listopadu 2009
pátek 2. října 2009
Matýskovi je 18 měsíců připadá mi jako by to bylo před týdnem co se narodil.
Čas neuvěřitelně utíká. Před 18-ti měsíci jsem si připadala jak Alenka v říši
divů. Nové pocity, strach z toho co bude, jak to dopadne. Honí se Vám hlavou
různé otázky, přemýšlíte, proč zrovna vy? Co jsem udělala špatně?
A najednou stojíte nad inkubátorem, v kterém leží Vaše miminko. Připadá Vám
tak malinké, tak bezbranné. Hlavou se mi honilo opravdu hodně věcí, ale teď tu
stojím a říkám si: No holka, tak máš syna, opravdu je to tvoje miminko.
Sen to není, protože jsi vzhůru a nespíš.
Z mého rozjímání mně naštěstí vytrhl pan doktor. Maminko, miminku se daří dobře.
Poté mi vysvětlil, na co všechny ty hadičky a přístroje potřebujeme.
A maraton zvaný cesta domu mohl začít.
Někdy jsem si připadala jak na houpačce, když jsem si myslela, že je to ok
tak fakt opravdu nebylo. Ale Matýsek je bojovník a domu se jelo!
Ještě se rozloučit s každým kdo se o nás staral a hurá domu. Tak jsem se domu
snad ještě nikdy netěšila, jako v ten náš velký den.
I když jsme doma, tak kolotoč kontrol a vyšetření nekončí. Matýsek roste,
to je pro mně důležitá zpráva. Kontroly dopadají dobře a i dokonce neurologie,
která pro mně znamenala na začátku strašáka se lepší.
Rok a půl utekl jak voda, z Matýska je kluk jako buk, který nám dělá každý den
obrovskou radost. Běhá, směje se od rána do večera, mluví a vymýšlí nové věci
s kterými nás překvapí.
Matýsek je bojovník, ale bez lékařů, sestřiček a našeho okolí, by jsme to nedokázali.
Proto děkujeme všem co se o nás starali a pomáhali nám.
pondělí 21. září 2009
čtvrtek 13. srpna 2009
Ahoj lidičky,
v červenci jsem byl s rodiči na Šumavě. Moooc se mi tam líbilo,
hlavně výlety. Rodiče mně dokonce dovezli na kočárku až na
Poledník :-)) Sice už chodím, ale celou cestu jsem musel
poslušně sedět, prý bych se mohl ztratit.
Alespoň mně nebolely nožičky a večer jsem byl plný
energie:-)) to se o rodičích nedalo říct:-)

Matýsek malý cestovatel

Poledník 1315m. nm.
v červenci jsem byl s rodiči na Šumavě. Moooc se mi tam líbilo,
hlavně výlety. Rodiče mně dokonce dovezli na kočárku až na
Poledník :-)) Sice už chodím, ale celou cestu jsem musel
poslušně sedět, prý bych se mohl ztratit.
Alespoň mně nebolely nožičky a večer jsem byl plný
energie:-)) to se o rodičích nedalo říct:-)
Matýsek malý cestovatel
Poledník 1315m. nm.
úterý 7. července 2009
úterý 9. června 2009
sobota 6. června 2009
Ahoj,
jmenuji se Matěj a narodil jsem se 31.3.2008 (29+4tt) u Apolináře.
U maminky v bříšku to bylo vcelku fajn, ale mně se tam od 24tt moc nelíbilo. Snažil jsem se dostat ven, ale jen trošičku jsem zlobil. Nakonec mně přemluvili a já jsem se rozhodl, že s tím příchodem na svět chviličku počkám. Maminka se snažila, ležela, jenže já jsem šikulka a nenechám se nutit být někde kde se mi nelíbí. Svým narozením jsem rodiče trošičku zaskočil,
ale stejně byli rádi, že mě mají.
Vážil jsem 1375g a měřil 35cm. Nebyl jsem z nejmenších, ale trochu mě zlobilo dýchání,
tak mě lékaři dali do inkubátoru a do nosíku mi dali cpap. Tvářil jsem se jako by nic, trochu nás pozlobila infekce v bříšku. Maminka a tatínek se ode mně nehnuli a sestřičky nás všechny
opečovávaly. Společně s lékaři se nám to podařilo zvládnout na jedničku. A já jsem opět začal dostávat do bříška mlíčko od maminky.
Na ARO v inkubátoru jsem byl čtrnáct dní. Postupně jsem začal úpně sám dýchat.
A protože jsem šikulka, mohl jsem rovnou na IMP do vyhřívané postýlky. Jediné co mi ještě zůstalo, byla sondička, protože jsem se neuměl sám najíst. Ale to jsem se také naučil, pomalu,
ale jistě. Konečně se mi to podařilo, neuvěřitelně jsem se přejedl. No když je, tak proč bych
si nedal:-)))Od té chvíle jsem se nedal, papal jsem, rostl a přibíral.
Konečně se přiblížil datum našeho odchodu domů. Bylo 14.5.2008 a my jsme mohli domů. Rodiče si mně hrdě vezli domů.
Týdny utíkali a já oslavil první narozeniny. Jsem čiperka, celý den se nezastavím. Lezu, chodím okolo nábytku a začínám mluvit. Zatím se mi daří první slůvka jako je máma a táta, ale oni mají obrovskou radost:-))) Tak to opakuji a moc se u toho směju aby
měli ještě větší radost. Za ten rok jsem byl na několika vyšetřeních a kontrolách. I když se rodiče vždy bojí, ale všechno dopadlo dobře. V roce jsem dokonce vážil 8300g a měřil 73cm.
Dnes mi je 14 měsíců a začínám sám chodit. Maminka říká že jsem lupínek, ale já jsem
opravdu moc hodný. Zdravím všechny a ti co chvátali na svět tak držíme palečky,
aby vše dobře dopadlo.
Matěj a rodiče
jmenuji se Matěj a narodil jsem se 31.3.2008 (29+4tt) u Apolináře.
U maminky v bříšku to bylo vcelku fajn, ale mně se tam od 24tt moc nelíbilo. Snažil jsem se dostat ven, ale jen trošičku jsem zlobil. Nakonec mně přemluvili a já jsem se rozhodl, že s tím příchodem na svět chviličku počkám. Maminka se snažila, ležela, jenže já jsem šikulka a nenechám se nutit být někde kde se mi nelíbí. Svým narozením jsem rodiče trošičku zaskočil,
ale stejně byli rádi, že mě mají.
Vážil jsem 1375g a měřil 35cm. Nebyl jsem z nejmenších, ale trochu mě zlobilo dýchání,
tak mě lékaři dali do inkubátoru a do nosíku mi dali cpap. Tvářil jsem se jako by nic, trochu nás pozlobila infekce v bříšku. Maminka a tatínek se ode mně nehnuli a sestřičky nás všechny
opečovávaly. Společně s lékaři se nám to podařilo zvládnout na jedničku. A já jsem opět začal dostávat do bříška mlíčko od maminky.
Na ARO v inkubátoru jsem byl čtrnáct dní. Postupně jsem začal úpně sám dýchat.
A protože jsem šikulka, mohl jsem rovnou na IMP do vyhřívané postýlky. Jediné co mi ještě zůstalo, byla sondička, protože jsem se neuměl sám najíst. Ale to jsem se také naučil, pomalu,
ale jistě. Konečně se mi to podařilo, neuvěřitelně jsem se přejedl. No když je, tak proč bych
si nedal:-)))Od té chvíle jsem se nedal, papal jsem, rostl a přibíral.
Konečně se přiblížil datum našeho odchodu domů. Bylo 14.5.2008 a my jsme mohli domů. Rodiče si mně hrdě vezli domů.
Týdny utíkali a já oslavil první narozeniny. Jsem čiperka, celý den se nezastavím. Lezu, chodím okolo nábytku a začínám mluvit. Zatím se mi daří první slůvka jako je máma a táta, ale oni mají obrovskou radost:-))) Tak to opakuji a moc se u toho směju aby
měli ještě větší radost. Za ten rok jsem byl na několika vyšetřeních a kontrolách. I když se rodiče vždy bojí, ale všechno dopadlo dobře. V roce jsem dokonce vážil 8300g a měřil 73cm.
Dnes mi je 14 měsíců a začínám sám chodit. Maminka říká že jsem lupínek, ale já jsem
opravdu moc hodný. Zdravím všechny a ti co chvátali na svět tak držíme palečky,
aby vše dobře dopadlo.
Matěj a rodiče
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)