V 18-ti měsících vážím 10300g a měřím 77cm.

To jsem už pěkný chlapák:-))

Matýskovi je 18 měsíců připadá mi jako by to bylo před týdnem co se narodil.

Čas neuvěřitelně utíká. Před 18-ti měsíci jsem si připadala jak Alenka v říši

divů. Nové pocity, strach z toho co bude, jak to dopadne. Honí se Vám hlavou

různé otázky, přemýšlíte, proč zrovna vy? Co jsem udělala špatně?

A najednou stojíte nad inkubátorem, v kterém leží Vaše miminko. Připadá Vám

tak malinké, tak bezbranné. Hlavou se mi honilo opravdu hodně věcí, ale teď tu

stojím a říkám si: No holka, tak máš syna, opravdu je to tvoje miminko.

Sen to není, protože jsi vzhůru a nespíš.

Z mého rozjímání mně naštěstí vytrhl pan doktor. Maminko, miminku se daří dobře.

Poté mi vysvětlil, na co všechny ty hadičky a přístroje potřebujeme.

A maraton zvaný cesta domu mohl začít.

Někdy jsem si připadala jak na houpačce, když jsem si myslela, že je to ok

tak fakt opravdu nebylo. Ale Matýsek je bojovník a domu se jelo!

Ještě se rozloučit s každým kdo se o nás staral a hurá domu. Tak jsem se domu

snad ještě nikdy netěšila, jako v ten náš velký den.

I když jsme doma, tak kolotoč kontrol a vyšetření nekončí. Matýsek roste,

to je pro mně důležitá zpráva. Kontroly dopadají dobře a i dokonce neurologie,

která pro mně znamenala na začátku strašáka se lepší.

Rok a půl utekl jak voda, z Matýska je kluk jako buk, který nám dělá každý den

obrovskou radost. Běhá, směje se od rána do večera, mluví a vymýšlí nové věci

s kterými nás překvapí.

Matýsek je bojovník, ale bez lékařů, sestřiček a našeho okolí, by jsme to nedokázali.

Proto děkujeme všem co se o nás starali a pomáhali nám.